Babička. Škola. A svět.
Spala u mě včera moje babička. Aby si užila vnoučata, protože nemám čas s nimi za ní jezdit. A večer, když synáčkové usnuli, tak jsme si krásně pokecaly. Bavily jsme se o vztazích, drbaly jsme známé, vyprávěly jsme si, co nového.
Cestuju v čase, funguje to
Jako malá jsem jezdívala s rodinou na hory do Pece pod Sněžkou. Zažila jsem tam spoustu skvělých věcí, ale mimo jiné i jedno malé dětské traumátko, ze které seho se časem stala oblíbená rodinná historka.
Mám problém. Jmenuje se jídlo.
Vždycky jsem si myslela, že nejím koprovku. Na školy v přírodě a na tábory mi jí dokonce máma uváděla jako můj alergen aby mě ji nikdo nenutil jíst. Když tu se mi v mém prvním těhotenství stala jedna věc.
První Vánoce jako svobodná máma
"Tohle byly snad naše nejklidnější Vánoce" povídá mi tatínek mých dětí na sklonku Štědrého večera. Já krčím rameny a v duchu si přemýšlím. Opravdu byly?
První Vánoce se dvěma dětmi (2021)
Když jsem na začátku srpna porodila druhého syna a během naprosto šíleného šestinedělí se hroutila úplně ze všeho, hroutila jsem se kromě mnohem závažnějších věcí i z Vánoc. Ano, v srpnu.
Proč se vracím k psaní blogů
Protože chci. V Mexiku jsem se naučila jednu věc. Jednu strašně důležitou věc. Že všechno jde, když se chce.
Dusot kopyt
Dva hodní Češi, kteří momentálně bydlí v Mexico City, mě sebou minulý víkend vzali na výlet. Nejenže bylo strašně fajn vidět po dlouhé době nějaké mé rodáky a mluvit s nimi česky, ale i výlet samotný byl skvělý.
Mise se daří
Jsem tu už déle než měsíc a je na čase podat zprávu o hodinách angličtiny, mojí hlavní misi. Kolegové mě připravili na všechno, na pozdní příchody, na nepravidelnou docházku, na laxní přístup i na špatnou vzdělanost prostých lidí. Musím ale říct, že jsem mile překvapená, ačkoli přístup ke škole je zde samozřejmě zcela odlišný od Evropského.
Vítej v Mexiku
Na můj Mexický mobil mi chodí každý den zprávy ze světa. Nedávno mi přišla zpráva, že „ 176 alumnos detenidos y 13 vehículos quemados en Michoacán “ (v Michoacánu bylo uneseno 176 žáků a podpáleno 13 aut). Ten den jsem navíc v mém okolí zpozorovala mnohem více vojáku s kulomety a dopravní kolaps. Když jsem si to přečetla, bylo už pozdě večer a byla jsem sama doma (přestože Rafa, moje opatrovnice, bývá tou dobou normálně už zpět). Věřte tomu nebo ne, dostala jsem strach.
1. kontakt s Mexikem
Odjet jako dobrovolník na pár měsíců do Mexika mi přišlo jako skvělý nápad. Procvičím si španělštinu a pomůžu lidem, kteří to potřebují a ocení. Jak prosté. Během pár týdnů jsem si pak domluvila vše potřebné, sešla se zkušenými dobrovolníky, koupila si letenku a těšila se na odjezd a na celou moji misi, která má trvat přesně tři měsíce.
San Javier
Komunita San Javier, kde učím a bydlím, mě stále fascinuje. Je to taková malá vesnice, která si říká komunita z několika důvodů. Ten hlavní je, že není nikde vedená. „Stát“ o ní absolutně netuší. Nemají tu poštu, nemají tu obecní úřad a autobusy tu staví jenom protože mají cestu kolem. To málo, co tu mají si postavili, zařídili a vybudovali úplně sami. A tím pádem, to „málo“ dělá strašně moc.
Cestou necestou, busem nebusem
Hromadná doprava v Morelii, hlavním městě mexického státu Michoacán, je neskutečně zábavná. Taková cesta místním busem je sama o sobě zajímavá už tím, že vede nádherným starým městem poznamenaným mnoha kulturami a mnoha obdobími. Evropské kostely s indiánskými prvky a rozlehlá náměstí spíše amerického stylu vytvářejí skutečně multikulturní atmosféru celého města, ačkoli místní jsou hrdí na svůj jednolitý původ, ať už je jakýkoliv.
Počet článků 12 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 823 |
2012 -Jmenuju se Barbora Kostková. Jsem čerstvá absolventka bakalářského programu Hispanistiky na Filozofické Fakultě v Praze a zrovna se nacházím v San Javier, kousek od Morelie ve státě Michoacán, kde učím angličtinu děti i dospělé.
2016 - Po několika letech se vracím k psaní blogů, protože mi to chybí a protože mám o čem psát i tady v Čechách.
2022 - Mama blog - Ptala se mě kamarádka když jsem byla těhotná "A co hodláš dělat při mateřský?" Já na to: "Jak jako, budu pečovat o děti". Ona: "To joo, ale musíš aspoň částečně něco dělat u toho, jinak se zcvokneš a začneš psát blogy o mateřství". O pár let později: Here we go!
2023 - Blog mi slouží k tomu, abych se vypsala ze svých starostí, porovnala si myšlenky a abych se trénovala ve své autenticitě - bez ohledu na to, co si o mně lidé pomyslí.