Cestou necestou, busem nebusem
Chvíli ovšem trvá, než se vůbec dostanete ke koukání se z okýnka a nasávání městské atmosféry. Atmosféra uvnitř v buse vás totiž zprvu nenechá úplně klidnými. Busům se tu říká „combi“ a to z toho důvodu, že jsou to combi. Jsou to skutečně osobní auta typu combi, která mají speciálně vyřešený zadní prostor pro účely MHD. Po celém mini obvodu jsou tam mini sedačky a vchází se upravenými mini dveřmi. Nastupuje se a vystupuje se kdekoliv, kde si kdo zamává nebo řekne. Nikdy nechybí zdvořilý pozdrav. Každý cestující při nástupu i výstupu hlasitě pozdraví a všichni ostatní mu jednohlasně odpoví. Tento nádherný osobní zvyk v malém busíku působí dojmem hromadné terapie.
Nejvtipnější je ale způsob placení. Neexistují tu žádné lístky, kupony ani legitimace. Každá cesta stojí šest pesos a to ať už jedete kamkoliv. Nezáleží na tom, jak jedete daleko, nebo jestli jenom přestupujete. Při každém nástupu zkrátka zaplatíte. A platí se přímo řidiči. Ten má ovšem plné ruce práce s řízením a se sledováním provozu. Navíc cestující se vždycky nejdřív pěkně někam napasuje a pak teprve začne lovit peníze. A když je konečně vyloví, tak je prostě pošle dopředu. A peníze automaticky kolují, až doputují k řidiči a stejně tak nazpět kolují vrácené peníze. Vše funguje jak na drátku. Řidič si to nehlídá a nikdo si nic nepřepočítává. Není totiž důvod.
A co teprve mimoměstská doprava. Za město jezdí zase takzvané „camiony“ a tentokrát nejde o skutečné kamiony. Nejde ale ani o skutečné busy, alespoň ne o takové, jaké známe my. Kam jedou mají napsáno fixou na předním okně, na kterém nikdy nechybí zavěšený Ježíš Kristus, dveře moc nezavírají, jenom když je další zastávka skutečně daleko, a jízdní řády tu absolutně neexistují. Platí se taky šest pesos a to při nástupu cestou do města a při výstupu cestou z města. Tentokrát přímo řidiči. Taky je úplně jedno, kam až jedete. A jako u nás, se pouštějí sednout staří lidé, těhotné ženy a matky s malými dětmi, pokud je vůbec ještě místo.
A do jednoho takového „camionu“ jednou nastoupila u nemocnice taková usměvavá rodinka s maličkatým miminkem. Evidentně jeli z porodnice, protože maminka měla vytahané břicho a to maličké bylo vážně strašně maličké a celá ta rodina se na něj neustále koukala a usmívala. Maminka ho měla jenom tak v ruce (kočárky tady mají jenom turisti, všichni místní nosí své děti jenom v ruce nebo v šátku). A ono po chvíli začalo šíleně plakat. Maminka ho moc neměla jak utišit, protože druhou, volnou rukou se musela držet. Až se ozvala jiná, cizí, maminka, která seděla u okýnka a na klíně měla asi půlročního chlapečka. Chlapečka posadila na klín cizímu starcovi, který seděl vedle a přes jiného cizího pána si nechala podat to čerstvé miminko, aby ho mohla utišit, když měla místo k sezení. Všichni se na sebe usmívali a všichni se tvářili, že je to tu běžné. Kromě mě, která jsem nevěřila vlastním očím. A miminko? Po chvíli spokojeně usnulo.
A moje sestra, porodní asistentka, na to pravila: „Ať žije šestinedělí! Ale co, taky určitě dojelo to mimčo v pořádku“.
Barbora Kostkova
Babička. Škola. A svět.
Spala u mě včera moje babička. Aby si užila vnoučata, protože nemám čas s nimi za ní jezdit. A večer, když synáčkové usnuli, tak jsme si krásně pokecaly. Bavily jsme se o vztazích, drbaly jsme známé, vyprávěly jsme si, co nového.
Barbora Kostkova
Cestuju v čase, funguje to
Jako malá jsem jezdívala s rodinou na hory do Pece pod Sněžkou. Zažila jsem tam spoustu skvělých věcí, ale mimo jiné i jedno malé dětské traumátko, ze které seho se časem stala oblíbená rodinná historka.
Barbora Kostkova
Mám problém. Jmenuje se jídlo.
Vždycky jsem si myslela, že nejím koprovku. Na školy v přírodě a na tábory mi jí dokonce máma uváděla jako můj alergen aby mě ji nikdo nenutil jíst. Když tu se mi v mém prvním těhotenství stala jedna věc.
Barbora Kostkova
První Vánoce jako svobodná máma
"Tohle byly snad naše nejklidnější Vánoce" povídá mi tatínek mých dětí na sklonku Štědrého večera. Já krčím rameny a v duchu si přemýšlím. Opravdu byly?
Barbora Kostkova
První Vánoce se dvěma dětmi (2021)
Když jsem na začátku srpna porodila druhého syna a během naprosto šíleného šestinedělí se hroutila úplně ze všeho, hroutila jsem se kromě mnohem závažnějších věcí i z Vánoc. Ano, v srpnu.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
VIDEO: Kdo nejlíp vříská? Soutěž v imitaci racků vyhrál malý chlapec
Devítiletý Cooper Wallace z britského Chesterfieldu v neděli vyhrál čtvrté mistrovství Evropy v...
Ukrajinci se snaží před bojem utéct do Rumunska, v řece mnozí najdou smrt
Tisíce Ukrajinců se od počátku ruské invaze pokusily překonat řeku Tisu na hranici s Rumunskem ve...
Mohly by hlídat tisíce dětí. Většině z dětských skupin ale stát nedá peníze
Premium Míst pro děti ve školkách je zoufalý nedostatek. Státu se pro letošek přihlásilo 180 lidí z...
Izraelský ministr Ben Gvir měl nehodu, auto po nárazu skončilo na střeše
Izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir měl autonehodu ve městě Ramla ve středu země....
Prodej rodinného domu v obci Sádek - Velké Heraltice
Velké Heraltice - Sádek, okres Opava
4 223 000 Kč
- Počet článků 12
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 824x
2016 - Po několika letech se vracím k psaní blogů, protože mi to chybí a protože mám o čem psát i tady v Čechách.
2022 - Mama blog - Ptala se mě kamarádka když jsem byla těhotná "A co hodláš dělat při mateřský?" Já na to: "Jak jako, budu pečovat o děti". Ona: "To joo, ale musíš aspoň částečně něco dělat u toho, jinak se zcvokneš a začneš psát blogy o mateřství". O pár let později: Here we go!
2023 - Blog mi slouží k tomu, abych se vypsala ze svých starostí, porovnala si myšlenky a abych se trénovala ve své autenticitě - bez ohledu na to, co si o mně lidé pomyslí.