San Javier

20. 10. 2012 6:18:43
Komunita San Javier, kde učím a bydlím, mě stále fascinuje. Je to taková malá vesnice, která si říká komunita z několika důvodů. Ten hlavní je, že není nikde vedená. „Stát“ o ní absolutně netuší. Nemají tu poštu, nemají tu obecní úřad a autobusy tu staví jenom protože mají cestu kolem. To málo, co tu mají si postavili, zařídili a vybudovali úplně sami. A tím pádem, to „málo“ dělá strašně moc.

Hlavní síla místních totiž spočívá v nepřekonatelné spolupráci a soudružnosti, což je další povaha takzvané komunity. Každý dělá, co umí a společně tak dokázali, že zde mají jeden malý obchod, dětské hřiště, kliniku s přírodní medicínou, školu a dokonce školní jídelnu. Taky sem občas přijede cisterna s užitkovou vodou a auto rozvážející plyn v bombách. Nic z toho není vůbec samozřejmostí v jiných podobných komunitách.

Centrum komunity tvoří „Casa Comunal“, malé oplocené nádvoří, které se na noc zamyká, ale klíče mají skoro všichni místní. Tady je alternativní klinika, škola a školní jídelna. Konají se tu různé událostí a slavnosti. Na první dojem to působí jako totální squat, ale když pochopíte, kolik práce se zatím vším skrývá, začnete vidět vysázené kytky, „čistotu“, kterou tu udržují a krásu celého střediska.

Nejvíce jsou tu pyšní na vlastní školu, do které také vkládají největší naděje, tedy do vzdělání a do svých dětí, kterým školu postavili. Ačkoli to na první pohled vůbec tak nepůsobí, berou školu strašně vážně! Učitelé mají dva, pro první a druhý stupeň. Neplatí je stát, ale platí si je sama komunita ze společného fondu. Není to ale regulérní plat a oba to dělají spíše z dobré vůle, což zaručuje jejich osobní a zodpovědný přístup.

Ve školní jídelně vaří dvě mladé ženy, ale potraviny sem dopoledne přinese každý, komu se ten den něco urodilo na zahrádce. Obě ženy to dělají zcela dobrovolně, mají z toho akorát zbytky jídel. Obě jsou totiž „na mateřské“ (což ovšem rozhodně neznamená, že by snad pobírali nějaký mateřský příspěvek), takže stejně nic moc jiného ani dělat nemůžou.

Na kliniku dojíždí několikrát týdně jedna šamanka, která má léčitelství nejen jako své poslání, ale i jako své hobby. Rozdává různé lektvary a hlavně ty nejcennější babské rady.

Obchod vlastní Rosita se svým manželem, postarší purépečský pár. Otevřeno mají každý den od rána do večera, a když zrovna mají zavřeno, vždycky je možné na ně zaklepat a oni kdykoliv komukoliv otevřou. Bydlí samozřejmě ve stejném domečku. Zboží mají to základní z potravin, z lékárny, z drogerie a z papírnictví. Když někdo potřebuje něco, co nemají, druhý den mu to dovezou. Jsou jedni z mála, kdo tu vlastní auto. Nemá-li někdo na zaplacení základních potravin, nevadí. Zaplatí někdy jindy, nebo vůbec. V domečku nemají vlastní elektřinu, ale po setmění si vždycky přijdou zapojit prodlužku k nám, k jejich sousedům, jako to tu dělá každý, kdo nemá na elektřinu peníze.

Nejsou tu zrovna standardní podmínky pro pohodlný život, ale jsou tu ideální podmínky pro výchovu dětí..lidi jsou tu na sebe hodní, pomáhají si, jak můžou, nezávidí si, tolerují se ve všech ohledech, nikdo nikoho nepomlouvá, všichni se na sebe věčně usmívají. Jsou v podstatě strašně spokojení, ale zároveň jsou si vědomi křivd, kterých se na nich neustále dopouští stát a nechybí jim energie za svá práva neúnavně bojovat. Na rozdíl od jiných komunit ale San Javier nebojuje násilně a protestativně, ale vytrvale a asertivně a především, místní začali nejprve sami u sebe, s tím co mají, s tím co umějí a pak až se začali dovolávat spravedlnosti.

Nepřestávám ty lidi obdivovat a říkám si, jaké je to štěstí, že mě vítr zavál zrovna sem.

Autor: | sobota 20.10.2012 6:18 | karma článku: 13.76 | přečteno: 856x

Další články blogera

Babička. Škola. A svět.

Spala u mě včera moje babička. Aby si užila vnoučata, protože nemám čas s nimi za ní jezdit. A večer, když synáčkové usnuli, tak jsme si krásně pokecaly. Bavily jsme se o vztazích, drbaly jsme známé, vyprávěly jsme si, co nového.

14.1.2024 v 19:05 | Karma článku: 13.81 | Přečteno: 556 | Diskuse

Cestuju v čase, funguje to

Jako malá jsem jezdívala s rodinou na hory do Pece pod Sněžkou. Zažila jsem tam spoustu skvělých věcí, ale mimo jiné i jedno malé dětské traumátko, ze které seho se časem stala oblíbená rodinná historka.

25.6.2023 v 16:08 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 386 | Diskuse

Mám problém. Jmenuje se jídlo.

Vždycky jsem si myslela, že nejím koprovku. Na školy v přírodě a na tábory mi jí dokonce máma uváděla jako můj alergen aby mě ji nikdo nenutil jíst. Když tu se mi v mém prvním těhotenství stala jedna věc.

3.6.2023 v 14:53 | Karma článku: 28.65 | Přečteno: 2142 | Diskuse

První Vánoce jako svobodná máma

"Tohle byly snad naše nejklidnější Vánoce" povídá mi tatínek mých dětí na sklonku Štědrého večera. Já krčím rameny a v duchu si přemýšlím. Opravdu byly?

27.12.2022 v 23:27 | Karma článku: 19.33 | Přečteno: 995 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 1 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 14.24 | Přečteno: 263 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 18.67 | Přečteno: 451 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.14 | Přečteno: 111 | Diskuse
Počet článků 12 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 823

2012 -Jmenuju se Barbora Kostková. Jsem čerstvá absolventka bakalářského programu Hispanistiky na Filozofické Fakultě v Praze a zrovna se nacházím v San Javier, kousek od Morelie ve státě Michoacán, kde učím angličtinu děti i dospělé.

2016 - Po několika letech se vracím k psaní blogů, protože mi to chybí a protože mám o čem psát i tady v Čechách.

2022 - Mama blog - Ptala se mě kamarádka když jsem byla těhotná "A co hodláš dělat při mateřský?" Já na to: "Jak jako, budu pečovat o děti". Ona: "To joo, ale musíš aspoň částečně něco dělat u toho, jinak se zcvokneš a začneš psát blogy o mateřství". O pár let později: Here we go!

2023 - Blog mi slouží k tomu, abych se vypsala ze svých starostí, porovnala si myšlenky a abych se trénovala ve své autenticitě - bez ohledu na to, co si o mně lidé pomyslí.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...