Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Dusot kopyt

Dva hodní Češi, kteří momentálně bydlí v Mexico City, mě sebou minulý víkend vzali na výlet. Nejenže bylo strašně fajn vidět po dlouhé době nějaké mé rodáky a mluvit s nimi česky, ale i výlet samotný byl skvělý.

Během necelých tří dnů jsme toho stihli strašně moc. Navštívili jsme Pátzcuaro, jezerní město proslulé motýlými rybářskými sítěmi a přípravou výtečných ryb, což můžu jedině potvrdit. Místní trhy v plném proudu mě doslova ohromily a to nejen zbožím všeho druhu, od indiánských svetrů, přes keramiku až po nejrůznější dětské hračky, ale především svou atmosférou.

Pluli jsme nočním přívozem, kde starý pán prodával za pár pesos lahodný punč, na ostrovní město Janitzio, jehož symbolem je ohromná socha Morela, mexického hrdiny bojů za nezávislost, a kde se snad nejvíce z celého Mexika slaví „Día de los Muertos“ neboli Dušičky. Fakt, že město bylo celou noc plné turistů, svědčí o tom, jaký je to zážitek projít se uličkami města světel, koupit si něco na památku v jednom z mnoha barevných obchůdků, opět takřka se vším, a dát si Micheladu, mexický oblíbený nápoj (pivo se solí, s chilli a s citronem) z ručně dělaných korbelů a pohárů.

Prošli jsme si měděné město Santa Clara del Cobre, které se vyznačuje výrobou nejrůznějších měděných předmětů a kam není radno chodit bez peněz, protože ručně dělaným šperkům, ozdobám a nádobám z nádherného kovu málokdo odolá.

Ale především jsme navštívili sopku Paricutín  a její krajinu pohřbenou pod lávou, což byl pro mě zážitek, kterému se málokterý vyrovná. Hned při příjezdu do čistě Purépečské vesnice Angahuan se nás ujal jeden místní indián. Jel vedle nás na koni až na parkoviště, kde nám okamžitě začal vysvětlovat, že na cestu na Paricutín potřebujeme koně a průvodce. Buď byl opravdu zdatný obchodník, nebo nám už tam došlo, že bude mít nejspíš pravdu, protože během pár minut už jsme seděli na pronajatých koních a uháněli směrem k sopce. Náš průvodce byl dvanáctiletý Purépečský chlapec, který se bez sedla posadil za mě. Během cesty jsem s ním několikrát zkoušela navázat konverzaci, ale jeho odpovědi byly strohé, byť vždy zdvořilé.

Během prvního úseku cesty nám došlo, že sopka sice není tak daleko, ale že cesta bude dlouhá, protože se táhne velikým obloukem kolem moře ztvrdlé a ostré lávy. Jeli jsme skoro mlčky šedozelenou krajinou, po prašné cestě lemované agávema, chvíli klusem, chvíli cvalem, ale většinou krokem. Já osobně jsem jela na koni poprvé v životě a byla jsem překvapená, jak je byť jen trochu rychlejší jízda namáhavá. Přesto, když Apač, můj kůň, popoběhl, jsem si to neskutečně užívala.  Vítr ve vlasech a rychle ubíhající krajina ve mě vyvolávaly pocit svobody a volnosti.

Čím více jsme se blížili k sopce, tím méně zeleně nás obklopovalo. Příroda kolem nás se postupně měnila v měsíční krajinu posetou černým prachem a Paricutín se zvětšoval a zvětšoval, až se zlověstně tyčil přímo nad námi a nás čekal poslední úsek cesty tam. Náš průvodce na nás čekal na úpatí a hlídal koně, kteří by se až na horu nedostali. Výstup na vrchol byl náročnější, než jsme si mysleli. V sopečném prachu nám to strašně klouzalo a možná se nám i hůře dýchalo kvůli poměrně vysoké nadmořské výšce. Pohled do kráteru a výhled do širého okolí za to ale rozhodně stál. Cesta dolů naopak byla snadná a zábavná. Když jsme se smířili s odpisem svých bot a ponožek, klouzali jsme po kolena černočerným vlhkým prachem, který nás rychle svezl zpět k našemu průvodci a k našim koním. A už jsme uháněli dál, vstříc dalšímu dobrodružství na cestě zpět.

V podvečer jsme dorazili do San Juan Parangaricutiro, do vesnice pohřbené pod lávou, ze které však zbyly zachovalé ruiny kostela. Soumrak nad městem duchů sálal neskutečnou atmosférou. Zatímco se kostel halil do tmy, tichou krajinou svištěli netopýři a chladným vzduchem se k nám neslo ržání unavených koní z nedaleké osady, kde copaté indiánky připravují tortilly pro zbloudilé poutníky.

Občerstvili jsme se několika výtečnými tortillami a pivem a za absolutní tmy jsme se vydali na poslední úsek naší cesty. Naši koně klopýtali po paměti lesní stezkou, a přestože jsme byli břemena, i my jsme se těšili, až ulevíme našim natřeseným kostem a namoženým svalům. Za nedlouho jsme však dojeli do cíle, vrátili koně, rozloučili se s naším průvodcem a vrátili se zpět do reality, jen o zážitek bohatší.

Autor: Barbora Kostkova | čtvrtek 15.11.2012 19:55 | karma článku: 12,57 | přečteno: 822x
  • Další články autora

Barbora Kostkova

Babička. Škola. A svět.

Spala u mě včera moje babička. Aby si užila vnoučata, protože nemám čas s nimi za ní jezdit. A večer, když synáčkové usnuli, tak jsme si krásně pokecaly. Bavily jsme se o vztazích, drbaly jsme známé, vyprávěly jsme si, co nového.

14.1.2024 v 19:05 | Karma: 14,09 | Přečteno: 560x | Diskuse| Společnost

Barbora Kostkova

Cestuju v čase, funguje to

Jako malá jsem jezdívala s rodinou na hory do Pece pod Sněžkou. Zažila jsem tam spoustu skvělých věcí, ale mimo jiné i jedno malé dětské traumátko, ze které seho se časem stala oblíbená rodinná historka.

25.6.2023 v 16:08 | Karma: 13,22 | Přečteno: 387x | Diskuse| Osobní

Barbora Kostkova

Mám problém. Jmenuje se jídlo.

Vždycky jsem si myslela, že nejím koprovku. Na školy v přírodě a na tábory mi jí dokonce máma uváděla jako můj alergen aby mě ji nikdo nenutil jíst. Když tu se mi v mém prvním těhotenství stala jedna věc.

3.6.2023 v 14:53 | Karma: 28,65 | Přečteno: 2144x | Diskuse| Ona

Barbora Kostkova

První Vánoce jako svobodná máma

"Tohle byly snad naše nejklidnější Vánoce" povídá mi tatínek mých dětí na sklonku Štědrého večera. Já krčím rameny a v duchu si přemýšlím. Opravdu byly?

27.12.2022 v 23:27 | Karma: 19,33 | Přečteno: 998x | Diskuse| Ona

Barbora Kostkova

První Vánoce se dvěma dětmi (2021)

Když jsem na začátku srpna porodila druhého syna a během naprosto šíleného šestinedělí se hroutila úplně ze všeho, hroutila jsem se kromě mnohem závažnějších věcí i z Vánoc. Ano, v srpnu.

23.12.2022 v 21:31 | Karma: 19,73 | Přečteno: 679x | Diskuse| Ona
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině

26. dubna 2024

Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...

Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců

26. dubna 2024

Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...

Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině

25. dubna 2024  23:07

V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...

Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie

25. dubna 2024  21:23

Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...

  • Počet článků 12
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 824x
2012 -Jmenuju se Barbora Kostková. Jsem čerstvá absolventka bakalářského programu Hispanistiky na Filozofické Fakultě v Praze a zrovna se nacházím v San Javier, kousek od Morelie ve státě Michoacán, kde učím angličtinu děti i dospělé.

2016 - Po několika letech se vracím k psaní blogů, protože mi to chybí a protože mám o čem psát i tady v Čechách.

2022 - Mama blog - Ptala se mě kamarádka když jsem byla těhotná "A co hodláš dělat při mateřský?" Já na to: "Jak jako, budu pečovat o děti". Ona: "To joo, ale musíš aspoň částečně něco dělat u toho, jinak se zcvokneš a začneš psát blogy o mateřství". O pár let později: Here we go!

2023 - Blog mi slouží k tomu, abych se vypsala ze svých starostí, porovnala si myšlenky a abych se trénovala ve své autenticitě - bez ohledu na to, co si o mně lidé pomyslí.